< ZPĚT na seznam témat

Deset kroků pro život, aneb krátké zopakování pro případ, kdybyste všechno zapomněli...


CO JE ŽIVOT BEZPROSTŘEDNĚ OHROŽUJÍCÍ STAV - „KLINICKÁ SMRT"

Ve stavu „klinické smrti" se postižený octne tehdy, pokud u něj dojde k zástavě krevního oběhu - srdce přestane pumpovat krev. Vlastní stav srdce lze bez pomůcek ověřit jen nesnadno. Postižený však upadá velmi rychle do bezvědomí a přestává dýchat, v úvodu může být i krátká epizoda křečí.

Nejzřetelnější známkou bezprostředního ohrožení života je bezvědomí (tedy stav, kdy postižený nereaguje na vnější podněty). Typicky se hned od počátku přidává porucha dýchání (nápadně dlouhé intervaly mezi nádechy), později (za pár desítek vteřin až několik minut) přecházející v úplnou zástavu dechu.

Znakem bezprostředního ohrožení života - zástavy oběhu - je tedy nejen to, že postižený vůbec nedýchá, ale i stav, kdy zdánlivě dýchá, ale nádechy jsou „lapavé" - postižený se nadechne jen „čas od času", případně jen otvírá ústa „jako kapr". Typická je také promodralá barva v obličeji.

Pokud nepozorujeme žádné další projevy života (žádný pohyb, křeče, kuckání atd.), případně pokud si nejsme jisti, považujeme stav za zástavu oběhu. Hmatání tepu na krkavici či kdekoliv jinde se nedoporučuje, pro neškolenou osobu je to ztráta času se zcela náhodným výsledkem.

Jedinou naději pro člověka stiženého náhlou zástavou oběhu představuje oživování (resuscitace), neboli nepřímá masáž srdce, případně v kombinaci s dýcháním z plic do plic.


CO UDĚLAT NEJDŘÍV A CO POTOM

Nejdřív voláme tísňovou linku (v ČR 155), potom poskytujeme první pomoc. Bezpečnost zachránců je prioritou: pokud už má někdo umřít, snažme se, abychom to nebyli my. Méně je více, dělejme pořádně základní věci spíš než nepořádně složitosti nebo to, co neumíme.


MECHANIZMY VZNIKU NÁHLÉ ZÁSTAVY OBĚHU

Znalost mechanizmu vzniku náhlé zástavy oběhu má velký význam pro optimální postup resuscitace. Zásadní význam má to, zda došlo přímo k poruše funkce srdce, nebo byla tato porucha vyvolána druhotně, na základě poruchy dechu (dušení).

Mechanizmus „PORUCHA SRDCE" (ZÁSTAVA SRDCE => NEDOSTATEK KYSLÍKU v MOZKU):

Na počátku je porucha funkce srdce jako pumpy - krev je sice (alespoň zpočátku) okysličená, ale nic ji „nepostrkuje" k orgánům. Sled událostí je tento: porucha srdeční činnosti > zástava oběhu > nedostatek kyslíku v mozku > vznik bezvědomí > zástava dechu. Celý stav se vyvine během několika (desítek) sekund. Typicky vidíme náhlý kolaps do té doby relativně „zdravého“ člověka.

Při tomto mechanizmu je tedy zpočátku v těle dostatek kyslíku, a naším hlavním úkolem je „dostat“ jej do mozku. Pro záchranu je nejpodstatnější nepřímá masáž srdce.

Mechanizmus „PORUCHA DECHU" (DUŠENÍ => NEDOSTATEK KYSLÍKU v KRVI => NEDOSTATEK KYSLÍKU v ORGÁNECH => ZÁSTAVA OBĚHU):

Na počátku je porucha dýchání (dušení při překážce v dýchacích cestách po úraze či vdechnutím cizího tělesa, tonutí, astmatický záchvat, otrava léky či drogou tlumící dechová centra v mozku). V krvi je nedostatek kyslíku, což nakonec vede i k zástavě srdce. Sled událostí je tento: zástava dýchání > postupný pokles hladiny kyslíku v krvi a tím i v mozku > ztráta vědomí > zástava oběhu. Celý stav se vyvíjí zpravidla několik minut. Typicky předchází úrazový děj s následným bezvědomím, nebo stav s obtížným dýcháním či dušením.

Při tomto mechanizmu je v těle nedostatek kyslíku, a naším hlavním úkolem je obnovení účinného dýchání. Pro záchranu je tedy nejdůležitější uvolnit dýchací cesty a případně dýchání z plic do plic v kombinaci s nepřímou masáží srdce.


UVOLNĚNÍ DÝCHACÍCH CEST

Provedeme záklon hlavy (zpravidla postačuje), případně předsunutí čelisti (vytlačením čelisti tlakem zezadu dopředu). Zkontrolujeme čistotu dutiny ústní, případně vyčistíme zvratky, vyjmeme cizí tělesa apod. u malých dětí (batolat, kojenců) je s vysokou pravděpodobností příčinou zástavy dechu/oběhu ucpání dýchacích cest cizím tělesem. Proto u nich provedeme vždy jako první krok některý z vypuzovacích manévrů - např. několik přiměřeně silných úderů mezi lopatky při poloze těla hlavou šikmo dolů. Pokud je postižený při vědomí a dáví se (při podezření na vdechnutí cizího tělesa - např. sousta), opakovaně jej udeříme mezi lopatky, případně obejmeme postiženého zezadu a prudce stiskneme nadbřišek.


OŽIVOVÁNÍ - NEPŘÍMÁ MASÁŽ SRDCE A DÝCHÁNÍ Z PLIC DO PLIC

Pokud i po uvolnění dýchacích cest postižený zůstává v bezvědomí a nedýchá normálně, zahájíme oživování, tj. nepřímou masáž srdce, případně v kombinaci s dýcháním z plic do plic.

Pokud nemáme výcvik zdravotníka, provádíme POUZE NEPŘÍMOU MASÁŽ SRDCE, tj. rytmicky stlačujeme střed hrudníku do hloubky nejméně 5 cm.

Pokud jsme si jisti, že zvládneme i dýchání z plic do plic (absolvovali jsme příslušný výcvik), a postižený nemá „lapavé“ dechy, můžeme komprese kombinovat s vdechy z plic do plic v poměru 30:2.

Technika dýchání z plic do plic: nadechneme se, zkontrolujeme záklon hlavy, ucpeme postiženému nos, odtlačíme bradu a do jeho úst vydechneme. Máme-li ji k dispozici, použijeme resuscitační roušku. Objem vdechu by měl být takový, aby bylo zřetelně vidět zvedání hrudníku.
Technika nepřímé masáže srdce: Napjatýma rukama rytmicky stlačujeme hrudní kost uprostřed hrudníku (tj. asi mezi prsy) do hloubky cca 5 cm (u dospělého), frekvencí nejméně 100x za minutu (asi 2x za sekundu).

V OŽIVOVÁNÍ POKRAČUJEME AŽ DO PŘÍJEZDU ZÁCHRANNÉ SLUŽBY NEBO DO DOBY, NEŽ POSTIŽENÝ ZAČNE REAGOVAT!


KŘEČE

Ať už jsou křeče jakéhokoliv původu, počkáme, až odezní – nijak jim nebráníme, jen se snažíme zabránit poranění pádem z výše nebo o ostrý předmět v okolí. Časový interval využijeme pro tísňové volání. NIKDY v PRŮBĚHU KŘEČÍ NÁSILÍM NEPÁČÍME ČELIST s cílem obnovit dýchání. Naopak, když křeče odezní, je maximálně důležité ohlídat, zda postižený začal normálně dýchat. Pokud vzniknou jakékoliv pochybnosti o stavu dýchání, uvolníme dýchací cesty, případně zahájíme oživování.


ÚRAZY A KRVÁCENÍ

Pokud vzniku bezvědomí a bezdeší předcházel ÚRAZ:

  • zastavte tepenné krvácení (tlakovým obvazem);
  • uvolněte dýchací cesty.

S postiženým manipulujeme jen tehdy, pokud je to nutné (např. pro uvolnění dýchacích cest). Vyvarujeme se prudkých pohybů, zejména předklonů, záklonů a rotací hlavy. Ideální je, pokud hlava a tělo postiženého udržují stále stejnou osu. To nejlépe zajistí jeden zvlášť vyčleněný zachránce, který po celou dobu mírným tahem udržuje hlavu postiženého v dlouhé ose těla. Pokud jsme svědky tepenného krvácení, má jeho zastavení absolutní prioritu. Zpravidla postačí přiložit pevně utažený tlakový obvaz na místo, odkud krev vystřikuje.


TONUTÍ

Pro účinné poskytnutí první pomoci tonoucímu jej musíme především dostat z vody. Bez speciálních pomůcek a výcviku ovšem nikdy nejdeme postiženému na pomoc přímo – je to životu nebezpečné! VŽDY použijeme jakékoliv plovoucí těleso které je k dispozici – loďku, záchranný kruh, PET láhev apod.

Jakmile je postižený na břehu nebo na palubě lodi, otočíme jej na bok a snažíme se vyčistit ústa od případných zvratků a dalších nečistot. Snažíme se podpořit uvolnění dýchacích cest údery dlaní mezi lopatky.

Pokud postižený nezačne dýchat, otočíme jej na záda a zahájíme oživování.


POLOHA POSTIŽENÉHO

Všeobecně platí, že pokud nemáme nějaký speciální důvod, měl by postižený zůstat v poloze, v jaké se nachází nebo kterou sám aktivně zaujme. Pokud však vzniknou jakékoliv pochybnosti o stavu dýchání, musí být otočen na záda a proveden záklon hlavy. Pouze tam, kde hrozí jasné riziko zvracení (např. při silné opilosti), otočíme postiženého do zotavovací polohy na boku s hlavou skloněnou k podložce. Pokud je postižený při vědomí a spolupracuje, je zpravidla nejvhodnější poloha v polosedě se zapřenýma rukama.


VYTRVEJTE

Nepočítejme s tím, že záchranná služba dorazí dříve než za 10 minut. Nicméně naše úsilí je pro postiženého jedinou šancí, která mu dává naději na přežití. Pokud si nejsme jisti tím, jak postupovat, nebojme se požádat o asistenci dispečerku tísňové linky. Pro úplnost - oživování je správné ukončit jen tehdy, pokud:

  • oživování převezme profesionální tým;
  • postižený začne reagovat nebo samostatně normálně dýchat;
  • dojde k úplnému vyčerpání sil zachránců.

MUDr. Ondřej Franěk (c) 2009 - 2010

Informace o příručce

Tato minipříručka je určena pouze pro osobní potřebu.

Tuto příručku je možné objednat i v tištěné verzi.
Bližší informace naleznete na stránce zachrannasluzba.cz.